24.11.2022 VI 8 SPOLEČNÁ POVÍDKA NA PŘÁNÍ Hlavní hrdina: Psychiatrička v středných letech, která dává špatné rady pacientům. Prostředí: Narvaná tramvaj č.9. Co zazní: „Margaret, nalej mi další!“ „Ta ryba smrdí, nejez ji!“ nebo „Nekoukej se do té krabice!“ Pět z těchto artefaktů: Podpatky, afrodiziakum, cigarety, Happy Meal, břitva, červený kabát, Odysea v originále. DAVID STOKLAS ITHAKA NEZASLÍBENÁ „Říkám to pořád, vůbec ti nerozumím, Odysseu v originále jsem nečetla,“ pronesla Eva směrem k plastové hračce, s níž si hrála v ruce. Malá figurka spartského hoplíta, kterou dostala k Happy Mealu její dcera na dovolené v Athénách. Měla vždy pocit, když k ní hračka mluvila, že jí chce dát radu. Jako třeba teď, když se chystala zakousnout do tuňákového sendviče. Hoplít bušil pěstí do svého štítu a držel se zoufale za hlavu. Tramvaj byla narvaná k prasknutí. Blížili se do Bolzanovy ulice, Eva netušila, jak se sem vejde někdo další. Za ní seděl bezdomovec, co už od Ohrady spal. Davy lidí byly evidentně proti srsti i jemu. Otřásl se jak pes, co právě vylez z vody a nahnul se k Evě: „Ta ryba smrdí, nejez ji!“ Eva byla nejprve zhnusena, že na ni ten vágus mluví a ještě ke všemu jí tyká! Čichla si k sendviči. Byl cítit. Chuť k jídlu byla pryč. Pohlédla na hoplíta, měl rozpřažené ruce. Kdyby Eva uměla řecky, tak by rozuměla. V řeči, co jí připomínala objednávku na souvlaki, v daktylském hexametru, pochytila pouze slovo Poseidon. Eva měla vysokou školu, medicínu vystudovala s červeným diplomem, takže věděla, kdo je Poseidon. Ale proč by se jí chtěl mstít? Za svou kariéru měla spoustu případů. Jeden čas byla vyhlášená psychiatrička na Praze 3. Ten čas ale skončil. Život se jí boří. Problémy doma, problémy s dcerou. Ale nic v porovnání s tím, co jí dělal manžel. Lidi ji otravují, je zoufalá z jejich problému, na jejich

LITAERO VI. 2 otázky jim dává odpovědi, nad kterými se jí nechce přemýšlet. Její rady jsou zpravidla špatné. Asi půl roku zpátky za ní byla pětadvacetiletá slečna. Archetypální korporátní dříč v kostýmku a podpatcích. Poslala ji k ní obvoďačka, měla žaludeční vředy, klasika nervy. Místo Cipralexu, co po ní chtěla, k ní vedla dvacetiminutový monolog. Ať žije okamžikem. Ať nechá stres odplout! „Co byste řekla tomu jet si na Bali zasurfovat?“ poradila jí. Dívka na ni nevěřícně koukala. Pak souhlasila, pojede surfovat. „Tak vidíte, když to nebude fungovat, tak vám ty prášky napíšu, až se vrátíte.“ Nevrátila se. Byly toho plné noviny. Mladá žena podcenila zpětné proudy. Vzal si ji k sobě Poseidon a ona mu musela na Evu žalovat! Tohle se jí nelíbilo, ještě aby se zapletla se starými bohy! Hned tyto úvahy utínala: „Proboha, Evo, jsi doktorka, žádní bohové nejsou.“ Hoplít již otvíral ústa. „Ani na to nemysli,“ vykřikla na něj se vztyčeným prstem. Potřebovala nutně víno, ale triéra číslo devět se dnes vlnami Prahy prodírala s těžkostmi a doma bude až za půl hodiny. Nechtěla více čekat. Domů se stejně netěšila. Sáhla do tašky, unikla vyčítavému pohledu figurky a vytáhla láhev chianti. Naučila se kupovat lahve se šroubovacím uzávěrem. Přesně pro tyhle chvíle. Chybělo ještě cigáro, ale přece jen nějakou důstojnost ještě měla. „Margaret, nalej mi další!“ zvolal bezdomovec za ní. Opět se probral k životu. Otočila se na něj: „Když už tak, jsem Eva!“ „Omlouvám se, madam, nedala byste mi trochu? Já když cejtím červený, je to na mě jako afrodiziakum a nemůžu si pomoct, víte,“ pronesl trochu stydlivě a z igelitky, co měl pod nohou, vytáhl plecháček. Najednou jí přestal vadit. Eva mu štědře nalila. Pohlédla na něj. Kdyby nebyl tak špinavý, byl by docela fešák. A měl všechny zuby. A taky obě oči. Jedno vypadalo skleněné. „Děkuji, uctivě, smím vám to nějak oplatit?“ „Nechte to být,“ usmála se Eva a nahnula do sebe láhev. „To nejde. Dám vám aspoň dobrou radu.“ „To už jste dneska druhej,“ mrkla na hoplíta, který zrovna poskakoval na její tašce a nacvičoval si individuální boj ve falanze. „Vyserte se na toho hajzla, co vám udělal tohle,“ a ukázal na podlitiny na jejím pravém zápěstí.

3 LITAERO VI. ADAPTACE POVÍDKY DO PODOBY SCENÁŘE Marie Zoe Jalová V nouzi poznáš nepřítele POSTAVY PILOT VLADIMIR POLANSKYJ: Prošedivělý muž ve středních letech, statné svalnaté postavy, ve vojenské uniformě české armády. Mluví hlubokým hlasem s mírným ruským přízvukem. Létá s menšími armádními letouny. Figuruje jako doprovod a částečně i dozor nad služebně níže postaveným Bauerem. PORUČÍK JONATÁN BAUER: Hnědovlasý mladík rovněž v uniformě, učí se pilotovat, není ovšem zkušený a vysoce respektuje autoritu pilota, nerozporuje problémy s letadlem. Má za úkol doručit do Varšavy tajné plány na zbraň proti Rusku. VOJÁK: Organizátor leteckého provozu, oblečen v uniformě, dohlíží na bezpečný odlet účastníků mise. OBRAZ 1 EXT., NOC, BRNĚNSKÉ LETIŠTĚ POLANSKYJ a BAUER utíkají po runwayi k Cessně 172, rychle do ní nastupují. V dálce je vidět hala brněnského letiště. Je sychravé deštivé počasí. OBRAZ 2 EXT., NOC, BRNĚNSKÉ LETIŠTĚ Třetí voják mává světelnou loučí, letadlo vzlétá. OBRAZ 3 INT., NOC, KOKPIT LETADLA Vlevo sedí POLANSKYJ, vpravo BAUER. KAMERA je umístěna za jejich zády. Před nimi svítí palubní deska, za oknem je vidět noční obloha. POLANSKYJ manipuluje s řídicí pákou. BAUER To jsou akce jako za druhé světové, když nebyl internet. POLANSKYJ Já to říkám pořád, že se vracíme v čase k osvědčeným metodám. Kyberprostor už opravdu není bezpečný. OBRAZ 4 INT., NOC, KOKPIT Detail otáčkoměru, začne klesat. POLANSKYJ Zpomalují se nám motory!

LITAERO VI. 4 OBRAZ 5 INT., NOC, KOKPIT Muži se po sobě vyděšeně dívají. BAUER Jak je to možné? POLANSKYJ Nedostává se k nim dostatek paliva! OBRAZ 6 INT., NOC, KOKPIT Na klíně BAUERA leží složka s papíry. Na složce je znak a nápis NATO a pod tím nápis Secret Weapon against the russian aggression. BAUER My ale ty plány do Varšavy dovézt musíme! OBRAZ 7 EXT., NOC, VZDUŠNÝ PROSTOR Letadlo se řítí vzdušným prostorem, nápadně klesá. OBRAZ 8 INT., NOC, KOKPIT POLANSKYJ manipuluje s páčkami palubní desky, BAUER napjatě přihlíží. POLANSKYJ Jeden z nás vyskočí. Potřebujeme oblehčit. Takhle hrozí, že spadneme. BAUER Nemůžeme nouzově přistát? POLANSKYJ Pod námi jsou teď lesy. A žádné jiné letiště kontaktovat nemůžeme, je to tajná mise. POLANSKYJ sáhne do kapsy a vytáhne balíček karet. POLANSKYJ Vylosujeme si karty. OBRAZ 9 INT., NOC, KOKPIT BAUER si tahá kartu z vějíře.. Oba vyloží karty. POLANSKYJ má eso, BAUER dvojku. POLANSKYJ se ušklíbne.

5 LITAERO VI. OBRAZ 10 INT., NOC, DVEŘE LETADLA BAUER sedí s padákem na zádech na hraně letadla. BAUER Tak hodně štěstí. Snad velení pochopí, že jsem v této situaci úkol přenechal služebně zkušenějšímu. BAUER vyskočí do tmy. OBRAZ 11 INT., NOC, KOKPIT POLANSKYJ se otočí za BAUEREM. POLANSKYJ Do svidania! Posune páčkou a otáčkoměr se opět srovná, letadlu se dostává dost paliva. POLANSKYJ hledá pod sedadlem, vytahuje malý fotoaparát. Rychle listuje papíry a fotí si je. POLANSKYJ My vyhraem. My umny. Západ budet udyvljatsja. OBRAZ 12 EXT., NOC, VZDUŠNÝ PROSTOR Letadlo letí nocí kupředu. KONEC

LITAERO VI. 6 MARTIN SŮVA MLČENLIVÝ PODEZŘELÝ POSTAVY KOUZELNÍK: Hubený muž vyšší postavy s tenkým knírkem a vlasy vyčesanými dozadu. Oblečený do smokingu s karafiátem zastrčeným v klopě. Tvář výrazně nalíčená. Při projevu dělá rukama výrazná gesta. POLICISTA: Menší zavalitý muž v uniformě bez čepice. Vlasy rozcuchané. Pohybuje se klidně. Mluví pomalu a rozvážně, negestikuluje. OBRAZ 1 INT., DEN, VÝSLECHOVÁ MÍSTNOST Uprostřed místnosti je stůl, za kterým sedí KOUZELNÍK. Židle naproti němu je prázdná. Osvětlení je výrazně oranžové. Pod stolem blíže k prázdné židli je uzavřená papírová krabice. Za zády KOUZELNÍKA jsou dveře. KOUZELNÍK /potí se/, je nervózní. Rozhlíží se kolem sebe a pohybuje rukama – hladí si knír a bradu, pokládá lokty na stůl a vzápětí si upravuje vlasy. Dveře za kouzelníkem zavrzají. KOUZELNÍK zkříží ruce na prsou a opře se do židle. OBRAZ 2 INT., DEN, VÝSLECHOVÁ MÍSTNOST Otevřou se dveře a do místnosti vchází POLICISTA. POLICISTA obejde stůl a u toho se stále dívá na KOUZELNÍKA. Posadí se na prázdnou židli. Sahá do kapsy a nabízí KOUZELNÍKOVI balíček cigaret KOUZELNÍK odmítne natažení ruky se vztyčenou dlaní. Poté dlaní opíše ve vzduchu malý oblouk a opět zkříží ruce na prsou. POLICISTA Dáte si čaj? Kávu? KOUZELNÍK natáhne tentokrát druhou rukou a pak opíše dlaní opačný oblouk. POLICISTA Na co si z toho večera vzpomínáte? KOUZELNÍK neodpovídá. Výrazně pokrčí rameny, zkřiví ústa a pohne hlavou na stranu. POLICISTA Víte, že máme hodně svědků. Přesto bych si rád vyslechl vaší verzi příběhu.

7 LITAERO VI. KOUZELNÍK se nadechne. Sklopí hlavu a zadívá se dolů pod stůl. POLICISTA Nemá smysl dělat si iluze. KOUZELNÍK zvedne hlavu a udiveně se podívá na POLICISTU. OBRAZ 3 INT., DEN, VÝSLECHOVÁ MÍSTNOST POLICISTA několik vteřin upřeně hledí na KOUZELNÍKA. POLICISTA /usmívá se/ Naštěstí mám i já eso v rukávu. POLICISTA se sehne pod stůl a otevře krabici. Postaví se a v ruce drží průhledný plastikový pytel, ve kterém je obouruční pila potřísněná od krve. OBRAZ 4 INT., DEN, VÝSLECHOVÁ MÍSTNOST Na stole leží zakrvácená pila. KOUZELNÍK na ní zděšeně hledí. POLICISTA /důrazně/ Pomůže Vám tohle, aby se Vám rozjasnila paměť? KOUZELNÍK s vytřeštěnýma očima hledí na pilu a zrychleně a hlasitě dýchá. KOUZELNÍK /křičí/ Já to kouzlo zkoušel poprvé! KOUZELNÍK svěsí hlavu do dlaní a propukne v hlasitý pláč. KONEC

LITAERO VI. 8 DANIELA PETEROVÁ SPRAVEDLNOST POSTAVY KAREL - omšelý, neoholený, neupravený chlap ve středních letech, alkoholik, po rozvodu, který vnímá jako nespravedlnost OBRAZ 1 EXT., PODVEČER, HLADINA SLAPSKÉ PŘEHRADY Pohled na mírně rozčeřenou vodní hladinu, skrz trávy na břehu, idyla, slunce zapadá, vodní ptáci loví ryby. OBRAZ 2 EXT., PODVEČER, SLAPSKÁ PŘEHRADA S LODÍ Rozmazaný obraz špinavého okna starého hausbótu. Okno se rozbije a zevnitř z něj vyletí prázdná láhev od laciné kořalky. Je slyšet bublání, není vidět voda. OBRAZ 3 INT., PODVEČER, DETAIL PODLAHY V KAJUTĚ HAUSBÓTU KAREL se potácí se po kajutě, je silně podnapilý, podlaha se pod ním kývá, ztěžka dosedá na lavici. Jsou vidět jen jeho nohy. OBRAZ 4 INT., PODVEČER, DETAIL - DESKA STOLU V KAJUTĚ HAUSBÓTU KAREL šátrá rukou po politém a upatlaném stole, obrací prázdnou skleničku od hořčice, aby se ujistil, že v ní nic není. Bere do ruky opotřebovanou obálku s modrým pruhem, vytahuje úřední lejstro, listuje jím, střídavě čte a brblá komentáře. KAREL Rozsudek jménem republiky… Žalobkyně uvádí závažné problémy… Jasně, samý problémy! Vztahy jsou rozvráceny! A kdo je asi tak rozvrátil? Po právní stránce soud věc posoudil… Ty tomu, kurva, rozuměj! Jsem se nadřel jako soumar, aby se měla dobře, já vůl!

9 LITAERO VI. OBRAZ 5 INT., PODVEČER, KAJUTA HAUSBÓTU KAREL sahá do kapsy, vytahuje zmuchlanou krabičku Marlborek, vyklepává poslední cigaretu, zapaluje si, kouří. KAREL Nelze očekávat obnovení manželského soužití! To teda nelze! Bere přitom v úvahy příčiny rozvratu manželství… Vůbec nic o tom nevěděj, nakecala jim co chtěla, jen aby se mě zbavila! Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu písemného vyhotovení, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu Praze. Leda hovno! KAREL pouští z ruky rozsudek a típá o něj nedokouřenou cigaretu. OBRAZ 6 INT., PODVEČER, KAJUTA HAUSBÓTU KAREL se potácí kabinou, dojde ke kuchyňské lince, sestávající z umyvadla ve vyříznuté desce a poličce nad ní, kde jsou v různých pytlících potraviny - instantní polévka, levné sušenky, polévky v prášku, pár konzerv lančmítu, instantní káva a cukr v umělohmotné dóze. Stěna je dekorována fotografiemi: 1. vyzývavá silně nalíčená ženy v bikinách, pózující na střeše hausbótu 2. stejná žena, portrét a úsměv v detailu 3. společné selfie ženy a Karla, sedící na horní palubě, užívající si západ slunce KAREL Seru na to! KAREL si prohlíží fotky, strhává je ze zdi, napřed ty se samotnou ženou, trhá je na kousky, nakonec bere do ruky „šťastné selfie,“ přetrhne ho napůl, takže pár rozdělí. KAREL Já ti dám bezpodílové spoluvlastnictví!

LITAERO VI. 10 OBRAZ 7 INT., PODVEČER, KAJUTA HAUSBÓTU KAREL má v ruce metr a křídu a nejpřesněji jak dokáže, kreslí čáry napříč stolem, lavicí, postelí, policí nad umyvadlem. KAREL Když napůl, tak přesně! OBRAZ 8 INT., PODVEČER, KAJUTA HAUSBÓTU KAREL přeřezává podle naznačené čáry stůl, postel, polici, tempo řezání se zvyšuje. KAREL Kurva! KAREL odhazuje ruční pilu a bere do ruky motorovou, nahazuje motor, pokračuje ve zběsilém řezání, tempo se stále zrychluje, pokračuje už bez čar stěnami, stropem, podlahou kajuty. OBRAZ 9 EXT, NOC, HLADINA SLAPSKÉ PŘEHRADY Na rozčeřené hladině jsou vidět velké vzduchové bubliny,stoupajícíz vody, potom se hladina utiší, plavou na ní zbytky hausbótu, na kterém přistává párek kachen. KONEC

11 LITAERO VI. 1-4-7 MARTIN SŮVA VIDÍM HO TŘIKRÁT Zazní gong, aby ohlásil pauzu před posledním kolem boxerského zápasu. Jeden z borců prohrává na body. V rohu se sekundant (7) s trenérem (4) snaží unaveného a otřeseného boxera (1) vyhecovat, aby zvrátil zápas knockoutem. • Snaž se vydržet! Je to poslední kolo. • Nesmí ti padat ruce! • Prosím! • Musíš se pořádně krýt! • Nechci! • Měl bys ho bít víc na spodek. • Hákuj ho do ledvin. • Nemůžu. • Teď nesmíš řešit pravidla! • Zvedá levý loket. Zkus direkt na břicho. • A háček na bradu! • Mami! • Co to meleš? • Nevstanu. • Když budeš držet ruce, k zemi nepůjdeš. • Pamatuj, spodek-hlava-spodek. • Nezapomeň být v pohybu a pracovat nohama. • Škola? • Sakra, je tu gong. • Svačinu! • Trenére, možná bychom tam měli hodit ručník.

LITAERO VI. 12 LitAero 6 / Podzim 2022 – Můj první scénář Sestavil: Mathej Thomka pro literární workshop – Kurz tvůrčího psaní a scenáristiky - *,Aeroškola Praha. Autoři: Marie Zoe Jalová, Markéta Kaňáková, Daniela Peterová, David Stoklas, Martin Sůva. Neprošlo jazykovou a pravopisnou kontrolou. PÁR SLOV K PODZIMNÍMU LITAERU 05/22 Pobavila mě Kristinina Jasmínka, nikdy mě nenapadlo, s čím vším mohou bojovat krásné princezny. A s (Horten)Ziou cítím, snad to dobře dopadne. Rodiče už jí odpustili, ona sama sobě... Kdo ví. Je živá. Dost si přeju, aby bylo reálné taky Davidovo Slabé heslo, další mrtvoly jsou na mě už moc morbidní. Hnusnej svět, neusnu, bojím, i Zoiny Jany. Super horrory na dobrou noc. :) Daniela Moc mě zaujaly proměny Špatného textu. Davidův: Stačí dvě stopy mi připomněl mistrovské povídky Roalda Dahla. A jako autorka Princezny Jasmínky oceňuji, jak dokázala inspirovat Danielu a Kristinu. Především Kristinin nápad s agorafobií mě mile překvapil. (A to byla původně blbost, co.) Markéta Text Tvoje máma si tě neměla pořizovat od Kristýny je skvěle autentický, nejednou jsem byl svědkem i účastníkem podobně slušné konverzace. Podobně na tom byla i Martinova Polemika pod koněm - tam to bylo taky super, jen ten konec, nevím, ten demokrat měl asi dost silný žaludek. David Celá dialogová část je nesmírně zábavná. Za všechny bych vypíchl samozřejmě Davidovo 1-4-7 a chválím Danielu se Zoe, že se narozdíl ode mě nevzdali a pustili se do zpracování konspiračních zvířátek. Rovněž musím pochválit opravy špatných textů od Daniely a Kristíny. Obě verze stejné předlohy se moc povedly. I David si se svým „špatným textem“ poradil na výbornou. Umíchal opravdu výtečné ragú. Martin Obecně se mi líbí, jak spousta z nás pracuje s aktuálními tématy jako je válka, protivládní demonstrace apod. Hodně se mi líbila Hortenzie od Kristinky, tu situaci, kdy si člověk vydupe nejet za prarodiči znám moc dobře – a nikdy neví, zda náhodou nepřišel o poslední možnost je vidět. Pobavila mě Markétčina povídka pro ženy s překvapivou pointou a kreativním využitím zadaných slov, že by předloktí mohlo být sexy, to mě nikdy nenapadlo. Ještě se mi líbil Zuzčin Ping pong, kdy název nemusí odkazovat jen k zmíněné hře, ale i k slovní přestřelce mezi manžely, kdy každá věta připomíná odpálení míčku na druhou stranu stolu. Zoe