Litosféra Stavba Země • • •

zemská kůra – 1,5% zemský plášť – 67,5 % zemské jádro – 31 %

Litosféra je složena ze zemské kůry a svrchní části zemského pláště Litosféra Zemská kůra 1,5 % ve stavbě Země mocnost 35 km horní hranice – georeliéf dolní hranice – Mohorovičičova plocha nespojitosti Zemská kůra horninové složení zemské kůry: vyvřelé (magmatické) – hlubinné, žilné a výlevné – tvoří 95 % zemské kůry – žula, čedič usazené (sedimentární) – vznikají rozrušením (zvětráváním) a přemístěním na jiné – vápenec, pískovec, jílovec přeměněné (metamorfované) – vznik přeměnou z vyvřelin a usazenin na jiném místě za – ruda – chemické složení zemské kůry: O2 – 49 % Si – 26 % Al – 8 % Typy zemské kůry:

místo

jiných podmínek

pevninská 64 % z celkové hmotnosti je mocnější (průměr 45 km), méně hmotná (lehčí) nahoře vrstva usazených hornin, uprostřed žulová vrstva, dole čedičová vrstva Největší mocnost pod Pamírem Himálájem – cca 80m Láme se na kry (litosférické desky), které se pohybují po astenosféře

Jádra pevnin tvoří štíty: staré několik miliard let Stabilní část ZK Tvoří je hlubinné vyvřeliny a přeměněné horniny

Pevninská ZK Platformy přimykají se ke štítům obsahují mnoho navzájem propojených malých částí ZK různého původu Třetíhory a čtvrtohory některé části zvlněny v mohutné vrásy – megaantiklinály a megasinklynály (uč, str.61) některé části rozlámány na kry vyzdviženy do výšky (Ťan – Šan) Tyto části nazýváme: = EPIPLATFORMNÍ HOROTVORNÉ OBLASTI Nejmladší části pevniny se nacházejí na místě styku litosférických desek (Himáláj, Alpy, Karpaty, Andy) = KOLIZNÍ HOROTVORNÉ OBLASTI

Litosféra litosféra není celistvá - je rozlámána na litosférické desky Litosférické desky Vznik pevnin a oceánů Alfréd Wegener (1915, Němec) – teorie stěhování kontinentů (deskové tektoniky)

prakontinent Pangea před 570 mil. let

rozpad Pengey na Laurasii a Gondwanu (před 250 mil. let)

Zemská kůra 2) Oceánská 21 % z celkové hmotnosti v průměru mocná 10 km, je hmotnější nahoře vrstva usazených hornin, uprostřed čedičová vrstva, dole čedičová vrstva Vysvětli tyto pojmy, spolupracuj s knížkou str. 63: Pevninský šelf Pevninský svah Pevninské úpatí

Oceánské lože Oceánské pánve Středooceánské hřbety Rift Hlubokooceánské příkopy Najdi alespoň 5 hlubokooceánských příkopů

Tvary oceánského dna Zemská kůra 3) přechodná typ mezi 1) a 2), mocnost čedičové vrstvy je větší, cca 15% zemské kůry Litosférické desky litosférické desky se pohybují (oddalují se, přibližují se, narážejí do sebe) průměrně o 2,5 cm za rok po astenosféře (plastická) 3 základní rozhraní desek: Divergentní - rozbíhavé Konvergentní - sbíhavé Transformní - střižně zlomový pohyb Způsoby pohybu litosférických desek 1. 2. 3. 4. Obr.2 Konvergence Konvergence Divergence Smykový pohyb 1. Rozbíhání - divergence - litosférických desek vznik nové zem. kůry = způsobeno stoupáním roztaveného magmatu (odtlačování desek) vznik oceánských hřbetů rychlost rozpínání Středoatlantského hřbetu: 40 mm/rok 2. Sbíhání - konvergence- litosférických desek Zánik oceánského dna Subdukce Podsouvání SUBDUKCE: Obě oceánské Oceánská pod kontinentální Oceánská pod kontinentální Obě pevninské

Obě oceánské Tonžský a Kermandský příkop subdukce 1 desky • v zóně subdukce: - hlubokooceánský příkop sopečná činnost - podmořská sopečné souostroví

Oceánská pod kontinentální Vždy se zasouvá oceánská pod pevninskou při okraji kontinentu, tlaková deformace sopečná činnost Vznik hlubokooceánských příkopů, nebo pásemných pohoří Atamský příkop, Andy Oceánská pod kontinentální dále od okraje kontinentů vznik ostrovů, sopečná činnost, zemětřesení západní okraj Tichého oceánu- Japonsko, Kurily Obě pevninské indická pod euroasijskou, Himaláj deformace okrajů pevnin vznik vrás, zlomů, příkrovů vznik pásemných pohoří růst pevnin Transformní pohyb Kokosová deska X Severoamerická deska Zlom San Andreas Časté zemětřesení, sopky Tichomořský ohnivý prstenec oblast, která se táhne okolo Tichého oceánu Oblast častých zemětřesení Pohyby litosférických desek Georeliéf

nejsvrchnější část zemské kůry je výsledkem protikladného působení endogenních (nerovnosti) a exogenních (zarovnávání povrchu) pochodů tvary: konvexní (kopec) konkávní (pánev) Georeliéf dělení: podle absolutní nadmořské výšky (od hladiny) nížiny (do 200 m n. m.) vysočiny (nad 200 m n. m.) podle relativní výšky (mezi úpatím a vrcholem hor) roviny (do 30 m) pahorkatiny (30 – 150 m) vrchoviny (150 – 300 m) hornatiny (300 – 600 m) velehornatiny (nad 600 m)